Z revolucionáře mírový aktivista

3. září 2010 v 12:56 | Jan Vacek |  CO se děje
Fidel Castro se po uzdravení z těžké nemoci stal mírovým a ekologickým aktivistou. Varuje před nuklárním zbrojením a válkou, volá po ochraně životního protředí a zastavení globálního oteplování. Zdá se že blízkost smrti v něm probudila nový pohled na život.

o své nemoci

o ekologii

odmítá ruské rakety

varuje před nukleárním konfliktem
 

Jarní inspirace

28. března 2010 v 10:37 |  Zápisník
Jak jsem dnes vyšel ven, tak jsem ucítil, jakoby se náš současný svět zase o něco zmenšil. Jako by se ještě více smrsknul a svraštěl. Vše bylo menší, ubožejší a šedivější - bez života. Jako když na hrad postavený z písku zasvítí polední slunce a ten začne vysychat a drolit se.
Jsou to jen myšlenkové pozůstatky staré doby, jež stojí v cestě a překážejí. Takovou stavbu, pomyslil jsem si, se už nevyplatí opravovat, ta je zralá na demolici. A nová, ta by se měla postavit na jiných a pevnějších základech. Ve skutečnosti se svět nijak nezmenšil, to my jsme vyrostli. To, co nás chránilo a hřálo, dnes svazuje a studí. Co se nám líbilo, to je všední, co nás zajímalo, je banální. Měli bychom si pořídit něco lepšího.

Vesmírní sousedé

23. října 2007 v 12:28 | Delfín |  Zápisník
Brzy ráno, ještě před rozedněním jsem se zadíval na oblohu a obdivoval jsem se její nádheře. Hvězdy třpytně zářily v temné moři dálek. Vzpomněl jsem si na tvrzení pana Creme, že kdykoliv je obloha takto křištálově jasná, je to díky našim vesmírným bratrům, kteří přes noc čistili atmosféru Země. Pocítil jsem vděčnost za toto jejich nezištné úsilí a také radost, že na to nejsme sami. Mou pozornost upoutala Venuše, která zářila nejsilněji a pomyslel jsem si, jak je blízko. Je to vlastně sousední planeta. Jistě by nebylo těžké se tam podívat, když tam již několik lidí bylo s pomocí vesmírných bratrů na návštěvě. Jednou to bude docela normální, cestovat na návštěvu k sousedům, zvlášť když s nimi máme tolik společného.
 


Autoškola - 3. díl: Bezpečné parkování

2. října 2007 v 22:50 | Delfín |  Duchovní autoškola
Jak známo, lidé se převážně řídí podle energií a pocitů. Psychologové, školitelé, politici a mnozí další to již dávno dobře vědí. Jelikož jim to však příliš nezapadá do materialistického rámce jejich pohledu, hovoří o řeči těla, mimoslovní komunikaci, osobním charisma apod. Ono je totiž skutečně tak, že kromě vzácných výjimek jakými jsou například vědecké přednášky, se většina lidí většinu času řídí podle stejných principů jako divoké zvíře v přírodě, tj. podle pocitů a instinktů. Stejné je to i s řidiči. Na několika příkladech zkusím ukázat, jak lze těchto principů využít v praktickém životě.
Není možné abyste neslyšeli o tom, nebo dokonce na vlastní kůži nezažili, že se auta kradou. Pokud ano, pak nemusíte číst dál, protože buďto jste pro tento článek ještě nedozráli, nebo Vám už naopak nic nemůže přinést. Určitě mnoho řidičů se aspoň občas ztráty svého vozidla obává. Zvláště když jej opouštějí buď na delší dobu nebo se bojí jeho vykradení když v něm převážejí něco zvlášť cenného. Dobrou obranu před těmito nepříjemnostmi nám může poskytnout inteligentní využití principů chování člověka - potenciálního zloděje. Zlodějna není zrovna lehké řemeslo a proto se takový zloděj musí na každou akci připravit. Stejně jako zvěř očichává napřed terén a podle osvědčených znaků se snaží vycítit, jak bezpečný je terén a jak lákavé je proti tomu kořist. Na oba tyto faktory můžeme mít vliv, resp. na jejich subjektivní hodnocení zlodějem. Bezpečnost terénu pro zlodějě znamená jeho nebezpečnost pro auto. Nejlépe se krade tam a tehdy, kde a kdy proudí co nejméně energie. Zastrčená zákoutí osamělých uliček v noci, příšeří v klidném lese apod. Horší to má zloděj na rušné ulici, kde se neustále něco děje nebo v přírodě na vyvýšeném místě s dalekým rozhledem. Když už chceme parkovat v neznámé oblasti, kde nám nejsou energetické poměry známé, snažme se aspoň vyvolat dojem, že jsme zde doma. Vyplatí se proto (doslova) parkovat poblíž obydlených domů, u prodejem a obchůdků apod., aby vše vypadalo co nejběžněji. Věnujme také pozornost kvalitě energie místa. Dost energie může být například před veřejným domem, protože zde dochází k čilé energetické výměně, ale není třeba přílišné citlivosti na to, aby člověk zjistil, že jde vesměs o velmi nízké vibrace, které různé lumpy přímo přitahují.
Mnoho lidí si myslí, že v autě není dobré přenechávat cenné věci, protože hrozí jeho vykradení. Tuto otázku si podrobně rozebereme. Jak již bylo řečeno, řídí se zloději ( a nejen oni) při svém rozhodování hlavně astrálními a případně i mentálními obrazy o Vás a o autě. Tyto obrazy si budují na základě vnímání (vyciťování) energie Vašeho auta a prostřednictvím fyzického zraku. Samotnou existenci cenné věci nemohou zpravidla přímo odhalit, protože nikoho snad nenapadne nechávat tyto věci na sedadle nebo za zadním sklem. Mohou však jejich existence vytušit a vydedukovat právě pomocí nepřímých důkazů a energetických stop. Jasně řečeno - jistě jejich pozornost přiláká zavřená krabice od značkového počítače či kabelka, protože obsahují jak energetickou stopu tak i vedou k jasnému deduktivnímu závěru. Zásadní změnu poměrů však může způsobit pouhá maličkost - krabici nebo kabelku otevřít, aby bylo již zvenčí jasné, že neobsahuje to, co energie dává tušit. Lépe však je schovat tyto věci tak, aby nebyly na očích a nedovolovaly mentální úsudek. Stačí je přikrýt nevábným hadrem, který nenavozuje žádný dojem vzácnosti ukrytého obsahu nebo je rovnou umístit do kufru. Neméně důležité však je, zvláště když skutečně převážíme cenné věci, auto si energeticky vyčistit od všech myšlenek o drahocennosti a také od strachu ze ztráty. A také se skutečně chovat na prosto přirozeně. Očištění je možno provést i při jízdě, nejpozději však při opuštění vozidla a to tak, že intenzivní myšlenkou o bezcennosti a bezpečí naplníme celé auto i sebe a to děláme tak dlouho, až se tato myšlenka vsákne do prostoru. Opouštíme-li pak auto s přesvědčením, že je vše v pořádku, jsme na dobré cestě. Ať už něco převážíme nebo máme auto prázdné, vždy se vyplatí je zamknout. Nemyslím tím pouhé fyzické zamknutí, které je samozřejmé, ale opět mentální zamknutí nebo-li mentální zámek. Tento provedeme tak, že po pouštění vozidla dna něj vyšleme intenzivní myšlenku, že je dokonale zamknuté (zabezpečené). Tato myšlenka má jednak preventivní význam, protože může odradit zloděje, ale zároveň je to pojistka pro případ, že jste auto zapomněli fyzicky zamknout. Jasně řečeno musí případný zloděj nejprve překonat energii Vaší myšlenky, než se vůbec odhodlá k činu.
Vůbec Váš mentální postoj k autu je krajně důležitý. S bezpečností souvisí například jasné přesvědčení, "Já si auto zasloužím". Pokud o tom nejste přesvědčeni, tak raději s ním nevyjíždějte z garáže. Nemělo by však jít o žádnou autosugesci, ale toto přesvědčení musí vycházet ze skutečného stavu věcí (z pravdy). Pokud jste tedy auto získali nějakým karmicky zatěžujícím způsobem, bude se Vám snažit tuto karmu vrátit a myšlenka moc nepomůže. Žijete-li však podle Božích principů 1, můžete si touto myšlenkou pomoci.
Užitečnými pomocníky při udržování bezpečí Vám mohou být zvláštní předměty. Mnozí si patrně neuvědoměle věší na zrcátko různé kříže, medailony nebo růžence. Pokud jde o rituální předměty, mezi než kříž a růženec určitě patří, nesou s sebou energii té duchovní cesty a obřadu, ve kterém slouží. Obrázky svatých a předměty vztahující se k vysoce duchovním bytostem (včetně růžence, který se vztahuje k Panně Marii a k Ježíšovi) mohou být zářičemi jejich energie. Jinak řečeno pomocí nich mohou tyto bytosti (zpravidla Mistři) působit, protože tím, že je tam s oddaností umístíme je vlastně o tuto pomoc požádáme.
Bývalo kdysi za minulého režimu účelné vystavovat za zadním sklem čepici dopravní policie (tehdejšího Sboru národní bezpečnosti při Ministerstvu lásky). Její působení vycházelo ovšem z naprosto jiných principů než práce Mistrů. Tato patří mezi symboly a signálními znaky, které přímo energii nepřivolávají, ale přivolávají emocionální a mentální obrazy. Čepice tedy měla za cíl vyvolat astrální obraz policajta a tím odradit zloděje od chuti a myšlenky na nekalý čin. Neméně důležité bylo její působení na příslušníky policie samotné, protože u nich vyvolávala iluzi členství řidiče v tomto bratrství a tím poskytovala jistou shovívavost při posuzování různých přestupků.
Auto by také mělo jasně vyzařovat, že je Vaše. Ať už jste si jej pořídili nové, nebo jste jej koupili použité, mělo by Vám i energeticky patřit. Zvláště při koupi z bazaru se mohlo stát, že auto vyměnilo několik majitelů pochybných lidských kvalit a je nabité nebezpečnými energiemi, které si podle zákona podobnosti hledají podobné přátele. Energetické vyčištění a nabití vlastními energiemi je stejně důležité, jako obstarání papírových dokumentů o vlastnictví. I když se Vám třeba takové auto neztratí nebo nenechá přímo vykrást, může se zanedbání tohoto úkonu projevovat nezvyklými poruchami a závadami, náchylností na nebezpečné jízdní situace a vůbec stresy všeho druhu. Dostatek slunce, vykuřování ušlechtilými dřevy a bylinami a umístění energetických zářičů nebo dokonce jen nové potahy na sedadla pomohou odstranit z auta nánosy minulosti a zahrnou je do vibrací Vaší aury. Vaše vibrace Vám pomůže prosadit i rychlá výměna SPZ, která obsahuje mnoho informace numerologické povahy a rozhodně přispívá k osvojení daného vozidla. Podivné energie mívají také služební vozidla nebo vůbec auta, u nichž se řidiči často střídají. Někdy pak bývá problém donutit tato auto vůbec k poslušnosti. Za krátkou dobu, na kterou nám je takové auto svěřeno, nelze úplně přemazat jeho energetickou kvalitu, proto se vyplatí k němu spíše přistupovat s přátelským otevřeným postojem a snažit se o vzájemné sladění.
V žádném případě nikdy auto nenadávejte a nevyčítejte neduhy, problémy a nedostatky, protože
  • za ně stejně nemůže,
  • odráží Vám pouze Vaše kvality,
  • je tím jedině zhoršujete.
Podle pravidla "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá." je lépe jej chválit a podporovat, aby mohlo své slabiny a chyby napravit. Tím se však již dostáváme do oblasti energetického a duchovního soužití s automobilem, které bude předmětem další kapitoly.
1 Například podle Sái Bábových pěti principů dharma (pravda), préma (moudrost), šánti (mír), satjá (láska), ahímsa (jemnost čili bez násilí). Viz např. kniha Sái Bába promlouvá o vztazích.

Autoškola - 2. díl: Na silnici nejste sami

30. dubna 2007 v 22:16 |  Duchovní autoškola
Vyjma duchovně hodně pokročilých adeptů, kteří se pohybují se svým vozidlem v pustých polárních, horských či pouštních oblastech, a kteří ani nebudou číst toto mudrování1, jsou všichni ostatní vystaveni neúprosnému zrcadelní ostatních řidičů. Podle karmického zákona a zákona podobnosti se na silnici střetáváme s ukázkami svých vlastních slabostí a nedostatků, abychom obrušovali svůj charakter do ideálního tvaru. Tedy cokoliv se mi na ostatních řidičích nelíbí, je vlastně odražená část mých vlastních slabostí a problémů, a proto za každou takovou nepříjemnost je třeba srdečně děkovat jako za příležitost k duchovnímu růstu. A hned se vidíme jak jsme agresivní, netrpěliví, nezdvořilí, emocionálně labilní, pyšní, pohrdaví, lstiví a pomstychtiví… Silná zrcadla nás mohou dokonce vyprovokovat až k materiální konfrontaci a zápisu do statistiky nehod..
Co s tím v rámci řízení můžeme dělat?
Začněme s energetickou bezpečností. Tak jako máme materiální nárazníky, deformační zóny, světla a podobná bezpečnostní zařízení na fyzické úrovni existence, je dobré k nim přidat podobné bezpečnostní prvky na vyšších energetických.úrovních. A o tom teď bude řeč.
Jistě vnímáte, když se k Vám někdo přiblíží víc, než je Vám to příjemné. Naruší vaši energetickou bezpečnostní zónu, která obaluje naše fyzické tělo. Podobnou zónu kolem sebe vytváříme, když jako řidiči splýváme se svým vozidlem. Stejně tak se cítíme ohroženi a máme snahu udržovat si ostatní auta dostatečně daleko od sebe. S touto schopností řidiče nyní budeme pracovat. Vytvoříme si mentálně kolem svého auta dostatečně velkou a silnou energetickou zónu, která bude naše a kterou budeme sebe a své vozidlo chránit. Ostatní řidiči tam prostě jen tak nepůjdou, protože to ucítí. Na její překonání by museli vydat energii, ale to stěží udělají, protože jak je známo z fyziky, všechna tělesa se samovolně udržují na energeticky co nejnižších hladinách. Tato zóna nás bude chránit před nebezpečným přiblížením ostatních vozidel. Proto by tato ochranná zóna měla přesahovat auto nejvíce vepředu, o něco méně vzadu a nejméně z boku. Dejte si však pozor, abyste nevytvářeli zónu příliš velikou, protože by mohla bránit předjíždění a provozu vůbec. Je třeba být realistický a brát ohled na ostatní a přizpůsobovat svou zónu vnějším podmínkám. Kromě toho by vás udržování velké zóny příliš vyčerpávalo. Vyzkoušejte si, jaká bezpečnostní zóna vám vyhovuje, a jak to závisí na vnější situaci. Pokud se k Vám někdo přiblíží až nemile blízko, vzpomeňte si nejprve na tuto zónu. V naprosté většině případů jste na ni zapomněli a proto to není vina toho druhého, že se přiblížil. Brzy se Vám stane tato technika samozřejmostí a budete ji provádět zcela samovolně.
Dalším bezpečnostním prvkem a zároveň duchovním cvičením je napojení na okolní řidiče. Jistě jste si všimli, že při jízdě probíhá mezi okolními řidiči více či méně zdařilá telepatická komunikace. Bohužel je často neuvědomělá - např. když se rozhodnete k předjíždění, začne současně předjíždět i auto za vámi a pak se vzájemně vytlačujete. My se však budeme snažit tuto komunikaci vědomě řídit a rozvíjet ku prospěchu všech. Pokusíme se napojovat na okolní řidiče, abychom zjišťovali jejich záměry a mohli jim sdělovat naše. To nám umožní se s nimi sladit a vyhnout se nepříjemným nedorozuměním. Tato schopnost telepatické komunikace s větším počtem účastníků se většinou získává postupně a nemělo by vás proto mrzet, když se nám to hned napoprvé nepodaří. Nakonec se vám ale může stát důležitým pomocníkem. Ideální stav by měl vypadat podobně jako když letí hejno ptáků, nebo když plave hejno ryb. Bez jakéhokoliv vnějšího signálu udržují všichni bezpečnou vzdálenost, mění tvar hejna, rychlost a směr podle vnějších podmínek aniž by docházelo ke střetům. První předpokladem pro to je samotné vědomí, že kolem nás jsou další řidiči a jejich automobily. Dalším předpokladem je udržování napojení sebe prostřednictvím přímé a nepřerušené linie Hara na Zemi a na Nebe. Tím je umožněno vytváření kolektivní linie Hara, jejímž prostřednictvím se jednotliví řidiči začínají teprve chovat jako jedna živá bytost. Teprve když jsme sami ukotveni ve svém středu, můžeme vnímat ostatní a přitom sami jsme pro ostatní čitelní. Již samotným tímto sladěním linií Hara lze dosáhnout automatické koordinace záměrů jednotlivých řidičů. Nebude se nám pak téměř stávat, že naše záměry se budou křížit se záměry ostatních, zvláště při předjíždění a odbočování. Bylo by však příliš idealistické, spoléhat se na to, že všichni ostatní budou s námi takto spolupracovat. Proto je třeba využívat cílené mentální signalizace zvláště při nebezpečnějších situacích. Princip je jednoduchý - určenému řidiči nebo skupině vyšleme dostatečně jasný a silný signál - myšlenku. Např. když zastavujeme, abychom dali přednost chodcům na přechodu, je vhodné o tom informovat řidiče za námi, aby jednak nebyli naším zastavením nepříjemně překvapeni, a také aby se nepokoušeli zbytečně předjíždět, protože by tím mohli ohrozit chodce. Důkazem, že taková komunikace může úspěšně fungovat, jsou mimořádné situace, kdy osobní energie i citlivost jsou mimořádně zesíleny, Spontánně funguje taková komunikace nejlépe, když se na silnici objeví policie - pak se řidiči sladí a mentálně komunikují velmi zdařile, asi jako když hejno ryb zahlédne žraloka.
Napojení bychom měli využívat i ke zjišťování signálů a informací od ostatních řidičů. Není samozřejmě účelem zjišťovat během jízdy od ostatních řidičů nic jiného, než pouze jejich polohu, rychlost, směr pohybu a záměr. Emocionální stav řidiče nás zajímá jen tehdy, pokud je výrazně odlišný od celkového normálu (průměru ostatních okolních řidičů). Prakticky to znamená, že nás nezajímají drobné emoce, které neustále jako vlnky čeří emocionální hladinu, ale pouze výrazné extrémy typu vztek, strach apod., které mohou významně ovlivnit jejich reakce.
Ale i my bychom měli být pro ostatní řidiče čitelní a srozumitelní. Měli bychom tedy mít jasné a jednoznačné záměry a vysílat tomu odpovídající signály. Když tedy jedeme a víme, že pojedeme rovně, tak vysíláme signál, že pojedeme rovně, když odbočujeme, vysíláme že odbočujeme - podobně jako když dáváme signály pomocí automobilových světel. Mentální komunikace však nemůže nahradit povinnou signalizaci. V žádném případě bychom neměli zanedbávat běžnou a povinnou komunikaci pomocí světel a případně zvuků. Tato materiální komunikace by měla být co možná nejvíce v souladu s vyššími způsoby, aby jejich význam potvrzovala. Naše jasná mentální signalizace pak podpoří povinnou vnější signalizaci automobilu.
I když takto rozvineme nehmotnou komunikaci s ostatními, budeme se stejně občas dostávat do situací, kdy naše záměry budou v rozporu s ostatními. Zvláště v hustém provozu nebo na křižovatkách budeme často chtít být tam, kde je někdo jiný, nebo kde by někdo jiný chtěl také být. To je přirozené a nelze se tomu divit. Kdybychom bezohledně prosazovali svůj záměr, mohli bychom sice krátkodobě být "úspěšnější", ale celkově bychom určitě ztratili. Také bychom dříve či později nejspíše narazili na stejně nebo dokonce více umíněného řidiče, který by nám odrážel naši vlastní umíněnost. Je lepší jezdit sice se záměrem, ale je třeba jej pružně přizpůsobovat situaci, a nadřadit vlastnímu záměru hledisko plynulosti a harmonie celku. Když prostě něco nejde, tak není třeba na tom vytrvale lpět, nebo si to vyčítat. Je moudřejší se rozhlédnout po nových možnostech. Já sám často cestou potkávám opět znovu řidiče, jejichž záměru předjíždět jsem před chvílí ustoupil a udržel si přitom harmonický vztah k okolí. Rozhodně se nevyplácí jít svou energií proti jiné energii, pokud nejde zrovna o nastolení spravedlnosti, kdy například náš záměr umožní ostatním realizaci jejich oprávněného záměru. Když se to stane a já se rozhodnu někoho omezit, abych pomohl ostatním, snažím se tomu omezovanému věc telepaticky mentálně a emocionálně vysvětlit a omluvit se mu, abych minimalizoval jeho utrpení.
Nejhorší pořízení však bývá s řidiči se silným egem, které se chce za každou cenu prosazovat. Pokud náhodou takového řidiče předjedete, může se zbytek cesty stát dramatickým závodem, který přinese nejen nepříjemný pocit ale často i přímo riziko ohrožení. Zvlášť nepříjemná bývá kombinace silného soutěživého ega se silným autem a nízkou empatií. To je zrovna případ, kdy lze dobře pozorovat vznik energetické vazby, pokud ji včas nezastavíme. Kdybychom slepě reagovali a nechali se strhnou svým nižším já k soutěžení, dostali bychom se do víru energií, ze kterých se jen těžko uniká. Jistě vás již mnohokrát přejížděla skupina dvou a více aut, ze kterých čišela vzájemná soutěživost. Taková skupina může být nebezpečná nejen sobě ale i ostatním. Pokud se mi tedy nepodaří navázat s takovým soutěživcem harmonický nebo alespoň neagresivní vztah a všechny moje pokusy o kompromis chápe jako slabost a projevené záměry jako výzvu ke konfrontaci, je třeba ze všeho nejdříve zastavit zesilující zpětnou vazbu mezi námi dvěma. Především je třeba mu přestat dodávat energii. Pokud jde o skutečného predátora, který na silnici neustále potřebuje mít nějakou kořist, mohu využít modely chování odpozorované z přírody. Například se přestanu bránit, aby dravec přestal mít potěšení z lovu. Nechám jeho energii projít skrze mne s co nejmenším ohrožením, nebo mu dokonce pomoho tam, kam chce, abych se jej zbavil. Další možnosti již nejsou tak bezpečné a proto je uvádím ne jako návod, ale spíše pro poučení. Také mohu zkusit energetické mimikry a splývat co nejvíce s okolím. Pak je ovšem nebezpečí, že mne někdo skutečně přehlédne. Nebo se mohu začít chovat neočekávaně až bláznivě, aby lovec usoudil, že tato kořist by mohla pro něj být nebezpečná, resp. že nestojí za tolik námahy. Zde jsou nebezpečí evidentní. Zkoušel jsem tak zastrašit takového nebezpečného kolegu například tím, že jsem neočekávaně zabrzdil či naopak přes očekávání nezabrzdil, předstíraje že se nevěnuji řízení. Je sice pravda, že pak Vám ostatní poskytnou zpravidla větší prostor, ale je to velmi náročné a nevyplatí se to. Chcete li ovšem něco zaručeného, musíte být dostatečně originální. Majáček nebo policejní čepice za zadním sklem již nestačí. Ostatně nikdy jsem neměl více prostoru na silnici a nikdy ke mně nebyli ostatní tak ohleduplní, jako když jsem vezl na zahrádce opravdovou rakev. To mne pak dokonce pouštěli i ti, kteří měli přednost v jízdě a tak jsem celou cestu nemusel vůbec brzdit i když jsem přitom spěchal!
1Nemá nic společného s jógickým pojmem mudra, podobně karma (jako ohřívač) nemá nic společného s karmou jako zákonem příčiny a následku.

12. 4.

16. března 2007 v 7:58 | Delfín |  Jaké to asi bude
Jsou různé datumy, některé se týkají jen úzké skupiny lidí, jiné si pamatuje doslova celý svět. Asi před dvěma měsíci mně přišlo, že 12. 4. bude důležitý den, že se něco stane. Již nějakou dobu je cítit, že rytmus událostí se zvyšuje, meč rozlišení (Sword of Cleavage) dopadá na každého a nutí jej zaujmout stanovisko, ukázat svou pravou podstatu. Pod vlivem událostí se lidé stávají zanícenými, agitovanými (agitated, viz Bábádží). Události je nutí dát najevo svůj názor, nenechávají je "klidně spát". Projevuje se to také tím, že hlas lidí začíná být slyšet (viz Maitréja), a doléhá i tam, kde jej ještě slyšet nechtějí. Narůstající kvantita se zákonitě brzy obrátí v novou kvalitu, která stanoví nová měřítka pro budoucnost. Tento den si určitě budeme pamatovat.

Koho mám opravdu rád (mí učitelé)

15. března 2007 v 12:57 | Delfín |  Moji milí
Maitréja, pobývá v Evropě, ale zatím se veřejně příliš neukazuje... Zde je jeho ruka, kterou nám dává jako své znamení, a které se můžeme doslova chytit, aby nás vedl do Nového Věku.
Sái Bába, žije v Indii ale působí stejně jako Maitréja po celém světě. Přišel nám také pomáhat. Přináší hlavně Kosmickou lásku. Působí veřejně (-prospěšně).

Časy se mění (The Times They Are A-Changin' )

15. března 2007 v 7:48 | Delfín |  CO se děje
Asi jste si všimli, jak se vše kolem nás (a v nás) rychle mění. Není to žádná náhoda a týká se to všech. Nastává totiž konec starých časů a začátek nových. Ať už podle Mayů
nebo podle astrologů
ale i podle jogínů
se dají očekávat velké změny. Stojí za to začít rozlišovat, co nás stahuje dolů a dozadu ke starému a co naopak nás vede vzhůru a dopředu. Lze se na to dívat různě, rozhodně však v tom je velká naděje pro celé lidstvo, že se konečně sjednotí a začne táhnout za jeden provaz. Už se o tom mluví a zpívá dlouho, ale bohužel zatím zůstalo pouze u toho. Nyní by se však myšlenka měla přetvořit v čin. Vše nám k tomu napomáhá, kromě pozůstatků starého v nás a kolem nás. Zdá se, že celý Vesmír má na tom zájem, tak bychom neměli promarnit tuto šanci.

Autoškola - 1. díl: Než vyjedete...

14. března 2007 v 16:58 | Delfín |  Duchovní autoškola
Protože čím dál více adeptů si vybírá pro svůj duchovní vývoj Cestu automobilu, spočívající v urychlení karmického zákona pomocí vyšší rychlosti pohybu, není jistě na škodu jim usnadnit cestu několika dobře míněnými radami a poučit je o zákonitostech a úskalích této stezky.
Vážení adepti řidičského umění! U vědomí toho, jak velké množství negativity vzniká při vašem praktikování Cesty formou řízení motorových vozidel, dovoluji si vám předložit několik návodů a osobních zkušeností, jak toto zlo obrátit v dobro.
Co si budeme nalhávat, základní situace je jasná: Automobil je kus hmoty, který za to, že jej budete produchovňovat, vám může nějaký čas sloužit. Vše samozřejmě platí v rámci karmického zákona.
Nejprve si vyjasníme vzájemné postavení řidiče a automobilu. Člověk je výtvorem Božím a jako takový je obdařen životem věčným. Je též v podstatě všudypřítomný a vševědoucí, alespoň potenciálně. Představuje mohutný transformátor mnoha energií, především univerzální energie lásky / moudrosti. Jako takový je z vývojového i vesmírného hlediska výjimečně cenný.
Automobil naproti tomu představuje jeden z výtvorů lidských a to sice na nejnižší úrovni (materiální). Jako takový je bez života, zato s konečnou (a krátkou) životností. Kromě toho, že dělá radost občas konkrétnímu člověku, je veskrze škodlivý, především pro lidstvo.
Z výše uvedeného popisu je zřejmé, že člověk je automobilu nadřazen, a je za něj obecně jako tvůrce ale i konkrétně jako vlastník zodpovědný. V tomto bodu dochází často k nepochopení, kdy i mnozí technicky pokročilí adepti se k automobilu chovají jako k něčemu, co je přesahuje. Nedejte se zmýlit vnějšími znaky, jakými jsou rozměry, hmotnost, rychlost, cena atp. Rozhodující je duchovní úroveň a zde člověk - až dosud zcela přesvědčivě - prokazuje svou nadřazenost. I když se na první pohled může zdát, že auto ovládá člověka, je to vždy člověk, který určuje jeho cesty. Matoucí může také být, že automobil je snad jediným spotřebním předmětem, kterým se musí člověk nejprve celý obklopit a vstoupit do něj, aby jej mohl používat. Takto dochází sice k pohlcení člověka autem, ovšem pouze na fyzické úrovni. Mentálně je třeba zachovávat opačný stav, kdy auto je zcela obsaženo v mysli člověka.
Když jsme si tedy osvětlili základní vztahy mezi člověkem a automobilem, pokusme se najít odpověď na otázku, proč řízení motorových vozidel s sebou přináší tolik stresu, agresivity a negací.
Naše cesty jsou doslova prosyceny agresivitou, zlobou, nenávistí a napětím, které ze sebe vyzařují řidiči i automobily. Už sám spalovací motor, založený na energii výbuchu, kolem sebe šíří zneklidňující destruktivní vibrace daleko do všech stran. Často se k němu přidává v trpkém souznění i mysl řidičova a jeho spolujezdců. Jsou pak místa, zvláště na frekventovaných silnicích, kde rozpad a rozklad je přímo viditelný a člověk i méně citlivý zde pociťuje svíravou úzkost smrti. Je tak snadné podlehnout pokušení negace a agrese v kovové budce izolované od životodárných energií přírody, s výbušným motorem pod zadkem a navíc v divokém pohybu, který odtrhává člověka od kontaktu se zemí. V malém se tak ukazují lidské slabosti při zacházení se silami přesahujícími fyzické možnosti člověka. Lehko někteří nabudou pocitu vlastní nadřazenosti až nedotknutelnosti, když je poslouchá sám malý ďábel pod kapotou. Zákonitosti vesmíru jsou však neúprosné. Není divu, že mnozí pak doslova narazí při konfrontaci se zákonem akce a reakce.
Co s tím můžeme dělat? Jako individuální vlastníci těžko sami předěláme motor na jiný princip pohonu než je spalování. Co však změnit můžeme, je naše chování k autu, k okolí a hlavně k ostatním řidičům a přírodě kolem. Tedy jako všude je třeba začít u sebe.
Prvním a základním krokem je rozšířit hranice svého vědomí za hranice svého fyzického těla, za hranice svého automobilu a rozprostřít je do co nejširší oblasti. Vaše drobná trápení během cesty se tak stanou úplně nicotná a i během cesty zůstanete vědomě součástí všeobjímajícího vesmíru. Ti, co ovládají nějakou techniku napojení na vesmírné souřadnice, ji mohou použít před započetím jízdy, případně i během jízdy. Protože jízda autem je silně materiálně podmíněná, osvědčila se mi koncentrace na linii Hara, konkrétně napojení tantiemu na jádro Země a zavěšení linie nahoru na Nebe, jak to popisuje např. Barbara Ann Brennan1). Stačí cvik provádět mentálně. Zůstávaje takto ve svém středu jsem podobně jako při cvičení taj-či schopen vyciťovat svým vědomím okolí a přitom se nenechat vyvést z rovnováhy. Pokud Vám začne vědomí klouzat dolů, pociťujete silné nepříjemné emoce (strach, úzkost, osamění, agresivitu), zkoušejte zpívat vhodné mantry, z nichž nejjednodušší a nejobecnější je známé Óm. Taktéž je možno poslouchat povznášející (ne však unášející či strhující) hudbu z přehrávače. Několik libých skladeb byste měli mít vždy s sebou pro případ emocionální nouze, stejně jako máte výstražný trojúhelník či náhradní kolo pro případ nouze materiální.
Tato mentální práce vás také pomůže odvést od nebezpečné iluze, že vaše cesta má konkrétní cíl. Pro opravdového duchovního řidiče není důležitý cíl jeho cesty, protože chápe, že sama cesta je cílem. Cestování autem pojímá jako příležitost k duchovnímu růstu, získávání nových podnětů a zkušeností, jako proces sebepoznávání, ovládání energií, emocí, udržování klidu a záměru.
Může se však stát, že se chcete dostat na určité místo za určitý čas - a o tom bude řeč v některém z následujících dílů. Obecně však platí zásada, že je nejdůležitější být v souladu s okolím. Proto se vyplatí při jízdě neustále vyciťovat, zda plynete harmonicky s ostatními a zda vaše pozice v dopravním proudu je vyvážená. Pod vyvážeností rozumím, zda vyvažujete optimálně tlaky ostatních řidičů před vámi a za vámi - a při jízdě v pruzích též zleva a zprava. Jako mentální model může sloužit kapalina, která se také rovnoměrně rozlévá po celé ploše, a tlačí stejně ve všech směrech. Analogie s kapalinou pomůže i při nalézání dynamické rovnováhy čili rovnováhy pohybu. Pohyb vozidla by měl být plynulý, přirozený, bez zbytečným výkyvů a manévrů, podobně jako protéká voda korytem řeky. Na rozdíl od vody však je člověk obdařen i vlastní inteligencí a předvídavostí. Ta vede člověka - řidiče k tomu, aby hleděl (stejně jako v životě) převážně a co nejdále dopředu a utvářel si neustále svoji další cestu. Nebudeme tedy hloupě napodobovat vodu, která se hromadí před překážkou, když o překážce již dopředu víme, či ji aspoň tušíme. Můžeme použít svou svobodnou vůli a rozhodnout se, zda například se vyhnout, zpomalit, či naopak zrychlit, abychom překážku co nejplynuleji a přitom bezpečně projeli. Složité řečiště městských cest lze pak připodobnit krevnímu řečišti, kde dochází mnohdy k městnaní vozidel, ucpání průtoku a v případě dopravních komplikací až k symbolickému dopravnímu infarktu či mrtvici, která ochromí část nebo celé město. Zde se tedy budeme chovat jako obzvláště inteligentní a citlivá kapalina.
Ještě jsme si však neřekli, na čem závisí volba způsobu jízdy. Ačkoliv bývá pro někoho jízda pravidelnou až rutinní záležitostí, vždy probíhá trochu jinak. Je jiné počasí, jiný provoz, my máme jinou náladu, někdy spěcháme méně a jindy více,… V zásadě je třeba vždy uvažovat tyto tři obecné faktory: stav řidiče, stav vozidla a stav cesty. Dobře se to pamatuje, když si uvědomíte, že posuzujete složky od středu směrem ven: sebe, své auto, které vás bezprostředně obklopuje a celou oblast, kterou projedete. Něco podobného znají i dopravní předpisy, ale asi ne tak logicky uspořádané.
1. Stav řidiče. To jsem vlastně já a jak se cítím. Jestli jsem emocionálně vyrovnaný, jakou mám mentální a fyzickou energii, abych dokázal sledovat a vyhodnocovat jízdu a hlavně jak bystrá je moje pozornost. Také jak cítím své fyzické tělo, tj. případné bolesti, hlad žízeň, teplo a chlad.
2. Stav vozidla. Jak je naložené, jak mu fungují brzdy, světla, jak vypadají pneumatiky, jestli je v pořádku motor, jestli prostě něco autu nechybí.
3. Stav cesty. Jaká je viditelnost, mlha, vítr, sníh a déšť, teplota apod. Také ovšem kvalita silnice, stav provozu, možná úskalí cesty a jak je zvládnout.
To bychom měli jednotlivé faktory, ale co s nimi? Je to prosté milý Wotsne, míru opatrnosti volíme podle minimální hodnoty z těchto tří faktorů. Tedy když se například cítíme skvěle, auto se rozpadá a počasí je nádherné, pojedeme podle stavu auta jakožto nejslabšího faktoru. Podle toho, jak se bude cítit auto, budeme s ním cestovat. Když bychom byli vysílení a nervózní, bylo náledí a mlha a auto v bezvadném stavu, pojedeme klidně a opatrně - tak, abychom se zbytečně nevysilovali a abychom se cítili dostatečně bezpečně na vozovce (což jde dohromady). Na ohledy vůči autu v tom případě můžeme skoro zapomenout.
Možná se nám bude zdát některý z výše uvedených faktorů nepříznivý. Každý z nich má ovšem i svou míru ovlivnitelnosti. Nejsnáze tak můžeme ovlivnit stav sama sebe, pak lze něco udělat se stavem auta a nejtěžší to je s počasím a s provozem jakožto s vnějším prostředím.
Pokud na to zbude čas, je možné naposled ještě zvážit rychlost a styl jízdy podle času, který na cestu máme. Obecně platí, že maximální spěch lze vydržet pouze krátkou dobu. Je proto lepší na dlouhých trasách své síly rozvrhnout, abychom s nimi vydrželi až do cíle.
Nezapomněli jsme však na nic? Ovšemže ano. Stává se, že necestujete sami. Jistě pojedete jinak když vezete s sebou svou milou (svého milého), než když v autě sedí rozhádaná tchýně či spící dítě. Well, jde také o to přizpůsobit se pasažérům, ale nenechat se přitom jimi ovládnout, protože pánem sebe auta i situace musíte zůstat vy. Když se to nepodaří, zbývá ještě možnost neposlušné pasažéry vysadit nebo naopak naložit do nákladního prostoru a dobře upoutat, aby s sebou neházeli…
1)Barbara Ann Brennan: Zjevení světla

Kam dál